Jsou lidé, kteří pečují o těžce nemocného nebo hendikepovaného člena domácnosti. Obvykle je to dítě, partner či partnerka, nebo někdy z rodičů. Ale může to být kdokoli z příbuzných nebo přátel.
Pečovat o člověka, který vyžaduje nepřetržitou péči, je velice náročné a to nikoli jen fyzicky, ale především psychicky.
Ošetřující člověk je totiž společensky naprosto izolovaný od ostatních. Interakce ošetřující ošetřovaný také není obvykle nijak příjemná. Ošetřovaný člověk buď reaguje na vlastní bezmoc značně podrážděně, nebo ji vnímá jako zcela samozřejmou. Ani jedno není příjemné a ošetřující velmi snadno upadá do stavu naprostého vyhoření.
Výhodou je, pokud je využívaná například služba denního stacionáře. To umožňuje, aby se ošetřující i ošetřovaný dostali do jiného prostředí a mezi lidi. Ošetřovaný se dostane do komunity podobných lidí jako je on sám, ošetřující si pak může zajistit to, co potřebuje. Často dochází do zaměstnání, alespoň na zkrácený úvazek, nebo může zaopatřit domácnost, protože v přítomnosti ošetřovaného to není dost možné, případně si může konečně na chvíli odpočinout.
Velmi vysoký zájem o službu
Co když ovšem ošetřující třeba onemocní, nebo potřebuje odjet na pár dní mimo domov (návštěva příbuzných, ošetření v jiném vzdáleném městě)? Tato situace je velmi obtížná. Většinou není v rodině nikdo, kdo by byl ochotný zastoupit.
Pro tyto účely slouží služba zvaná respitní (čili odlehčovací) péče. Tato služba poskytuje intenzivní 24 hodinovou péči a ošetřující člověk se může vyléčit nebo si vyřídit to, co potřebuje. Jedná se o službu placenou a nutno říci, že velmi nákladnou. A přesto, že se jedná o nákladnou službu, zájem o ni je značný, takže služby nemají volnou kapacitu a je třeba si termín rezervovat hodně dopředu. Službu obvykle dotyčný hradí z příspěvku na péči.
Součástí plánování města by měla být nepochybně také snaha o rozšíření respitních služeb, případně podpora subjektů, které jsou ochotny tato zařízení zajišťovat a podporovat.